Na úterý jsem vyložila z Deviant Moon Tarotu a teď ke kartám:

PĚTKA POHÁRŮ – DVOJKA MEČŮ – ČTYŘKA POHÁRŮ

První co mi skočilo do hlavy bylo, zda máme tento nás přístup vůbec zapotřebí? Proč, proč si to pro boha děláme? Ne jen, že se v tom topíme, trápíme a soužíme se, ale my jsme zároveň i ty zbraně složili, nechceme s tím bojovat, nechceme poslouchat ostatní, nechceme dělat nic jiného, než jen zírat do dáli a brečet pro něco, co se stalo již dávno. Jsme prostě v takové té apatii, kdy se nám vůbec nic nechce. Troufám si říct, že někteří z nás mohou sáhnout i po tom alkoholu. Na první kartě je postavička, která sedí na zídce, před ní jsou rozlité poháry vína a červená růže, je to pozůstatek něčeho, co jsme měli a nebo stále máme rádi. Nad postavičkou stojí starší osoba, snad matka toho mladého muže, něco mu říká a ukazuje na něj, ale on to nechce neslyšet, má zacpané uši. Hled vedle něj jsou dva poháry plné, ale on je nevidí, on se soustředí na ty prázdné na zemi, ty plné zde charakterizují to, že jsou další možnosti, že život přece ještě neskončil… Následující dvojka mečů je o našem složení zbraní, o tom, co bych bojovala, když je vše ztracené… Za normálních okolností by se mohlo jednat o nějaký kompromis, ale zde je to takové to nepříjemné ticho s mírným napětím ve vzduchu, protože víme, že jednou ty zkřížené meče musí povolit a pak to budeme muset v sobě vyřešit a s poslední kartou se nám do toho prostě právě teď nechce. Dnes by nám pomohlo se zabavit jakoukoli činností, jen tak z těchto energií vystoupíme. Dále mi tu skočil ještě jeden příběh a to takový, že žijeme v něčem, v čem se trápíme, víme to my i někdo další nám to může říkat, ale my ho opět neposloucháme, neposloucháme ani sebe a rozhodneme se se současnou situací nebojovat, rozhodneme se v ní zůstat i tehdy, když nás nenaplňuje.

S láskou a pokorou Kateřina

Zde je aktuální ceník služeb