Chci se s vámi podělit o příběh z minulého víkendu. Jsem citlivá a vnímám energie okolo sebe. Dům, kde žiji od malička byl jeden čas plný návštěv, jak se říká z druhého břehu. Jako malá, když jsem byla sama doma, tak jsem měla pocity, že mě někdo stále sleduje. Moje maminka, když ještě v tomto domě žila, tak i kroky slyšívala. Postupem času jsem se dobrala k přesvědčení, že duch, který je v domě, byl můj dědeček, který tento dům postavil a já ho nikdy nezažila. Pak zemřela moje babička a objevila se u mě další energie. Jednou v noci jsem opustila svoje fyzické tělo, dívala jsem se z vrchu na postel a na ní seděla vedle mě moje babička. Dědeček postupem času našel klid, podotýkám, že po poslední seanci s ním si již nepřál být kontaktován, tak jsem ho neřešila. Babička, ta až po nějaké době mě požádala sama, abych ji odeslala za světlem.

Nějaký čas jsem doma až na pár nezvaných návštěv měla klid. V pátek jsem doma měla návštěvu, zavřená okna, dveře…. na moji levé, čarodějnické, energetické ruce mi naběhli zničeho nic žíly a já ucítila vítr okolo sebe. Nevšímala jsem si toho a za chvíli to, co přiletělo, znovu odlétlo. Ale to bych nebyla já, abych se v tom nezačala rýpat. Kdo to byl a co chtěl?

V neděli jsem měla doma klid a vytáhla jsem spiritistickou desku, zavolala jsem svého anděla strážného a poprosila jsem ho radu. Odpověděl mi, že u mě byl duch Lo… S těmito duchy se pracuje ve voodoo. Nechtěl ublížit, letěl okolo a zaujala ho energie, tak se zaletěl podívat komu patří. Toto je běžná situace, všude okolo nás jsou různé bytosti a entity, není potřeba se jich bát. Jak tvrdím, nebojím se mrtvých, bojím se jen živých. Svého anděla jsem se zeptala i na jiné otázky, na jednu mi odpověděl: „Lituji“. Jsou věci, které nemáme vědět.

Z toho důvodu mi třeba někdy karty neodkryjí celou budoucnost, kdyby jsme věděli, jak to dopředu dopadne, zachovali by jsme se úplně jinak, ale jsou věci, kterými si musíme projít aby jsme se posunuli na své cestě dál.

S láskou Saxi