Nic se neděje jen tak, hlavně v mém životě to tak platí. Před rokem a půl jsem nakreslila energetickou abstrakci s názvem „Mystická kočka„, vždy mě tato úžasná stvoření imponovala, od malička jsem si přála mít doma kočičku, ale rodiče tyto stvoření zatracovali. Jako starší jsem opět narážela, bývalý partneři byli pejskaři, doteď si vzpomínám na slova jednoho z nich, která zněla: „Kočka jedině přes moji mrtvolu!“. Před rokem a půl se mi zdál sen, ležela jsem na posteli, něco pode mnou šíleně šramotilo a pak vylezla zpod postele dvou barevná kočka a stoupla si na zadní nohy. Do měsíce jsme si s přítelem pořídili kočičku, přišel s tím nápadem on sám a hned ho zrealizoval.
Před dvěma a půl lety jsem zahlédla amulet s názvem „Metatronova kostka“, zaujal mě natolik, že jsem si ho ihned zakoupila. V té době jsem o Archanděli Metatronovi neměla ani potuchu. Milovala jsem pravidelnou geometrii a líbila se mi filozofie tohoto amuletu. Ve zkratce: my jsme středobod Vesmíru, žijeme tady a teď (viz. Metatronova kostka). Archanděl Metatron má za úkol povznést naše vědomí do vyšších sfér, pomáhá nám vidět opravdovost a věci takové, jaké ve skutečnosti jsou, zbavuje nás závoje iluze, tím odstraňuje naše vnitřní bloky.
O tomto tvrzení jsem se přesvědčila na vlastní kůži. Je to týden nazpátek, kdy jsem se nechala zasvětit do Psychic Reiki, tento druh Reiki neléčí ostatní, nicméně sám jeho název naznačuje, že je spjat s našimi psychickými schopnostmi. Jeden z jeho průvodců je právě Archanděl Metatron. Ke konci zasvěcení jsem ucítila nejdříve jedno škubnutí v oblasti páteře v místě srdeční čakry a následně hned na to jsem ucítila škubnutí na stejném místě v oblasti hrudníku. Jednalo se o odblokování srdeční čakry, bylo mi to divné, vždyť jsem ji měla otevřenou, stále mnou přece protékala láska? Nechápala jsem proč. Tentýž den jsem to pochopila.
Začátkem roku 2015 jsem na dálku poznala jednoho muže, nikdy jsme se osobně nepotkali, ale už tenkrát mezi námi vnikla velká lež, která byla na obou stranách. Hodně dlouho jsem se díky tomu trápila. Teď žiji s přítelem ve šťastném a naplňujícím vztahu, ale i tak někdy se mi onen muž vrátil do mysli tak, že jsem cítila velkou bolest u srdce. Jemu jsem dávno odpustila, sobě také, v kartách se mi také už dávno neukazoval, ale stále jsem měla v mysli utkvělou představu, že se mezi námi musí ještě něco dořešit, i kdyby to byla jedna hloupá věta.
Najednou jsem zjistila, že veškeré myšlenky na něj, veškeré vzpomínky jsou z moji hlavy pryč, jako kdyby to bylo najednou celé nepodstatné, jako kdyby to nebylo skutečné a byla to jen iluze. Žiji tady a teď! Na takovém principu pracují i různé terapie, které odstraní daný problém, očistí mysl a odstraní bloky v srdci. Ale pak už je jen na nás, pokud se myslí budeme v daném problému vědomě opět hrabat, pak se nám pomalu blok může opět vrátit, to je ten důvod, proč nejsou všechny terapie úspěšné. Já jsem se den nazpátek v tom začala trochu šťourat, ptala jsem se na pár otázek z minulosti a na budoucí přínos. Bylo mi odpovězeno, že minulost mě měla navést na cestu, na které jsem teď, s tímto tvrzením naprosto souhlasím a budoucnost nemám prostě ještě vědět, dokonce i Andělé mlčeli.
Dnes jsem opět po týdnu mohla na sebe nechat působit energii psychic reiki, lehla jsem na záda a poprosila jsem všechny důležité průvodce. Cítila jsem proudit energii okolo spánků a pak jsem pomalu upadla do mezi spánku, přestala jsem vnímat tělo, byla jsem napolo při vědomí. Najednou jsem se ocitla na posteli v bytě mých již mrtvých prarodičů, seděla jsem na posteli, úplně si pamatuji bíle povlečené peřiny na kterých jsem seděla, najednou se přede mnou objevila velká koule, vevnitř bylo nesčetně různých rozpodivně složitých geometrických tvarů, hráli různými barvami duhy, hýbali se. Okolo toho všeho byla nejdřív bílá a pak žlutá barva, aura, něco jako svatozář. Tento objekt se pomalu přibližoval ke mě, nebála jsem se, dívala jsem se na tu krásu a pak tato energie vstoupila do mě a já se probudila. Již dříve se mi stalo, že jsem se setkala s anděly v astrální rovině. Obě tyto setkání měli jednu věc společnou, probudila jsem se vždy na bezpečném, chráněném místě. Jako malá jsem se u babičky cítila lépe než doma, milovala jsem vůni jejich vypraných peřin, její celý byt byl zalit sluncem. Ten den byla realita mého pokoje pochmurná, venku bylo zataženo, šedo a smutno, určitě bych se v něm necítila tak dobře, jak u babičky.
A jak se cítím? Jsem tady a teď… minulost je absolutně nepodstatná. Cítím také větší napojení na svoje vyšší já, já se nedomnívám, já to vím a chápu to! Před tím jsem si věřila, občas jsem ale zapochybovala, teď jako kdyby se veškeré pochybnosti ve mě rozplynuli, je to úžasný pocit. Ale nic není tak jednoduché, každá energie potřebuje nějaký čas k tomu, aby se usadila a začala působit ve své největší síle, i tato.
S láskou Kateřina