Dnes u nás nepršelo a já měla více času, tak jsem opět vyrazila se synem a se psy moji maminky na procházku. Syn se tak těšil do venkovní kavárny na čokoládu a palačinku a já si dala poprvé v životě panna cottu, to byla dobrota, nedivím se, že je to nejoblíbenější dezert mé dcery a maminky. Pak jsem se zatavila u maminky vyfotit dýně, které dlabali moje děti a synovu jsem si donesla domů. Večer ji položím před vchodové dveře a zapálím v ní svíčku, dle tradice toto světlo chrání obydlí před zlými duchy, kteří tento chodí po Zemi. Naopak toto světlo hodným duchům ukazuje cestu. Na neděli jsem vyložila z cikánských karet a teď k nim:

STÁLOST – CESTA – NEPŘÍTEL

A jak by jsme měli krásné karty, kdyby na konci nepadl nepřítel. Ale i tak to není zlé, jen se věci prostě nevyvíjí dále. Útěchou nám může snad být jen to, žer ani to negativní se dále nevyvíjí, dále nepostupuje, věci jsou pořád při starém, co jsem si vytvořili, co máme, tak to stále máme, nikdo nám to nevezme. Bohužel nám bude připadat, že je v našem životě nuda, chybí mu pohyb. S cestou by v něm byl, s cestou by věci byli na správné cestě, vyvíjeli by se k našemu prospěchu, lidé by bohatli, obchody by krásně šli, ale bohužel hned za cestou je nepřítel a ten nás o to vše připravil. Nepřítel nám tento vývin nedovolí, nepřítel nedovolí ani cestovat, nedovolí nám se rozvíjet… Pokud to teď převedu na naši mysl, pak nepřítelem v ní jsou naše myšlenky, naše pochybnosti o tom, kam a proč chceme směřovat. Má to teď smysl? Chci to vůbec tak? Co když na to nemám?

S láskou a pokorou Kateřina

Zde je aktuální ceník služeb